Dáš si se mnou kafe?

Celý dnešek bylo zataženo a lehce foukalo. Naštěstí nebyla zima a já si tak mohla sednout ven s rozečtenou knížkou a kávou. Okolo byl klid a tak jsem mohla nerušeně relaxovat. Jenže z klidu mě vyrušil pípající zvuk příchozí smsky.

Alex, to jsem já Ian. Po delší době jsem ve městě, nechtěla by ses sejít na kávu?
tvůj Ian

Ian byl můj ex, se kterým jsem se scházela když byl ve městě. Občas jsme si užili i trochu toho nezávazného laškování, protože jsme věděli, co má ten druhý rád. Láska v tom ale nebyla. Byli jsme kamarádi. A i když jsem si něco začínala s jedním úžasným chlapem, nic špatného na kávě s kamarádem/bývalým jsem neviděla.

Sešli jsme se v kávárně/baru, což je jediné místo kam spolu chodíme. Dneska jsem měla náladu se lehce vyšvihnout, jelikož není zrovna hezky. Bylo příjemné ho po dlouhé době vidět a pokecat si nad šálkem kávy. Prozradil mi, že kde všude pracoval a že to vypadá, že si někoho našel.

Podle toho, jak jsem se k sobě chovali, by si někdo mohl myslet, že spolu něco máme.  Opravdu jsem byli jen kamarádi, ale bála jsem se toho, že si to někdo vyloží špatně.

Asi po hodině našeho povídání o tom, co se dělo v našich životech,  Ve skutečnosti jsme nad kafem seděli přes dvě a půl hodiny a ani jeden z nás si to neuvědomil. Nad dneškem bylo něco jiného. Bavili jsem se spolu déle než normálně. O všem a o ničem, prostě jsme si užívali toho, že jsme tu spolu. Můj zrak se zasekával na jeho perfektním úsměvu a na nádherných očích. Připadala jsem si znovu jako puberťačka a mě to všechno došlo.

Přišlo to tak najednou jako rána blesku. Z ničeho nic se mi to všechno – všechny dřívější rozpadlé vztahy a i náš dřívější rozchod – vyjasnilo. Byli jsme pro sebe ti praví, ale museli jsme ještě ujít nějakou cestu odděleně a trochu dospět jako osobnost, aby nám to došlo.

V tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, se Ian tvářil jako by do něj praštil blesk. Oběma se nám v tu chvíli vše vyjasnilo.

Od té doby jsem spolu už zůstali. Samozřejmě, že jsme se hádali, ale věděli jsme že na tomto vztahu se oplatí pracovat. Milovali jsme na sobě i ty naše chyby a přijímali je.

Občas se musíme od něčeho oprostit a získat nadhled, abychom viděli. 

 

3 thoughts on “Dáš si se mnou kafe?

  1. Oproti tobě jsem jen pisálek a škrabal…
    S bývalým jsme to tak taky jednu dobu měli, ale nedopadlo to tak šťastně. Teď je můj nemesis. SH

    Like

    1. Já si nemyslím, že píšu nějak skvostně. Jde jen o to najít ten svůj styl psaní 🙂 tohle byla čistě fantazie 🙂 vždycky je nejlepší si hlavně neublížit:)
      claireparma

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s