POVÍDKY | Osudová láska 3 – Sen

Becky se vůbec nedařilo v noci usnout. Neustále se převalovala. Ona ale potřebovala být ráno svěží a odpočatá. Problém byl, že se ponořila moc do své hlavy. V pondělí ráno se vzbudila těsně před budíkem a ani se nepokoušela zas zabrat.

Její první cesta vedla do koupelny – umýt, zamaskovat kruhy pod očima, pak si v kuchyni udělala svou oblíbenou ranní kávu a něco menšího k snídani. Nervozitou se jí zauzloval žaludek, takže toho do sebe moc nedostala. Věděla, že nemusí chvátat, tak si dala na čas. Až moc. Měla ještě polovinu hrníčku, když si uvědomila, že přesně v tu chvíli měla vyrážet. Sakra!!

Vyklopila do sebe zbytek kávy a běžela se obléknout. Vzala první věci, které jí přišly pod ruku. Popadla kabelku, flešku s prezentací, podklady pro kolegy, klíče, telefon. Doufala, že má všechno.

Štěstí jí nepřálo ani cestou do práce. Chytila každou červenou na semaforu. Každou. Nakonec přišla do zasedačky přesně včas. Ještě, že má normálně rezervy.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Dopravní komplikace.“ Neztrácela čas s tím, aby pozdravila každého v místnosti. Bylo to zbytečné. Navíc to bylo až moc důležité. Nechtěla to zkazit.

Přesně ve chvíli, kdy spustila prezentaci, vešel její šéf s někým novým. Oba se usadili a ona začala. Nemohla se ale plně soustředit. Neustále ji vyrušoval ten cizí element v zasedací místnosti. Snažila se po něm nepokukovat, ale moc jí to nešlo. Jsi přece zadaná! Seber se!

I přes její lehkou nepozornost si vedla dobře. Znervózněla ale hned, jak si ji šéf zavolal stranou. Co může chtít? Nemyslí si snad, že se jí to nepovedlo?!

„Becky, rád bych ti někoho představil,“ usmál se. „Toto je Tom Dwine, chtěl bych, abys ho zaučila na svoje místo.“

„O-Opravdu?“

Nejistě vedla Toma do své kanceláře. On ji tiše následoval. Co když mě má nahradit? Musela bych si najít novou práci. To ale nebylo v plánu! Rozhodla se splnit, co po ní požadoval. Snažila se držet si od Toma odstup. Měla ho zaučit, a to taky udělá. Nic víc, nic míň.

Začala od základních věcí a postupně ho učila ty složitější. Ze začátku jí spíš dělal věci, do kterých se jí nechtělo. Byl pro ni přítěž, ohrožení. Pravděpodobně jí tohle bude stát místo. Doufala, že v tuhle dobu už bude povýšená. Měla být! Pracovala tam přece tak dlouho. Potom by ji čekala svatba, domek s bílým plotem a děti. Přesně v tomto pořadí.

Postupně ho začala vodit s sebou na schůzky, konference, porady. A taky si s ním začala víc povídat, poznávat ho. Stále se snažila si držet odstup. Moc jí to nešlo.

Jedno odpoledne seděla u obrazovky počítače a nevěděla si rady. Asi to na ní bylo poznat, protože k ní po chvíli přišel Tom.

„Nepotřebuješ s něčím pomoct, Becky?“ zeptal se mile. Už mu chtěla říct, že od něj opravdu ne. Nakonec to ale neudělala.

„Mám tu jeden skvělej rukopis. Samozřejmě že by to chtělo trochu doladit. Myslím, že by to mohl bejt další trhák. Ale už nevím, jak bych ji mohla prosadit u vedení. Nic mě nenapadá.“ Natočila laptop jeho směrem.

„No a co to vzít přes něco, co nakladatelství chybí? Má to veliký potenciál. Zkus to představit jako díru v edičním plánu.“

Přemýšlela. Převalovala ten nápad ze strany na stranu. „Ty jsi na to kápnul! Děkuju!“ Vyskočila na nohy a objala ho. Úsměv měla od ucha k uchu. To je ono!

V tu chvíli si ale uvědomila, co vlastně dělá. Polekaně od něj odskočila a zrudla jako rajče. Bylo poznat, že Tom se taky celkem vyděsil. Musela ale přiznat, že jí Tomovo objetí přišlo více známé než Jeremyho. Nechápala. „Promiň… nechtěla jsem.“

„Nic si z toho nedělej,“ mrkl na ní a odešel dál pracovat.

Večer přišla domů celá utahaná. Těšila se na klid domova a na svého snoubence. Jenže ten už si jí zase nevšímal. Seděl za stolem, popíjel a pravděpodobně pracoval. Na pozdrav jí odpověděl jen nepřítomné „Ahoj“.

Věděla, že ji stejně nebude vnímat. Udělala si lehkou večeři, otevřela lahev vína a zavolala kamarádce. Musela si postěžovat a svěřit se. Dnešní událost v práci si nemohla nechat pro sebe. A i když si to nechtěl připustit, Tom ji lehce přitahoval.

„Becky neboj, Jeremyho tohle období přejde, uvidíš. Za chvíli zase bude tvůj snoubenec zpátky,“ snažila se ji utěšit.

„Nevím… mám strach. Nelepší se to a od té doby, co jsme se zasnoubili, je to čím dál tím horší. Co když někoho má?!“

„On? Ne! Toho se bát nemusíš.“

Druhý den byla sobota. Měla volno a Jeremy měl být výjimečně v práci. Perfektní příležitost k tomu ho překvapit. Oblékla si šaty, které se mu na ní tak líbily, namalovala se, učesala. Cestou se stavila pro kávu a jeho oblíbené zákusky. Pomůže mu k tomu, aby si na chvíli odpočinul od starostí a vzpomněl si, jakou má úžasnou snoubenku.

Kromě něj v práci byla akorát recepční, která jí nasměrovala do správných dveří. Lehce zaťukala a vešla do jeho kanceláře. Tam nemohla věřit svým očím. Jeremy seděl za stolem, který byl pokrytý různými lejstry a šanony. Nebyl přes ně skoro ani vidět. V jedné ruce držel propisku a v druhé telefon. Počkala, až skončí hovor, a pak si jemně odkašlala. Byl viditelně překvapený, že je tam. Rovnou mu pomohla trochu odklidit ten pracovní nepořádek.

„Co tu děláš?“

„Řekla jsem si, že ti udělám radost.“

Strávila tam něco přes hodinu. Domů šla pěšky. Šťastná. Oba si užili skvělé odpoledne. Po dlouhé době. Smáli se, povídali si. Všímal si jí! To bylo něco, co si dlouho přála. Musela se smát. Jak si mohla myslet, že by jí mohl být nevěrný? Její kamarádka měla pravdu. A Becky byla bláhová, že si myslela opak.

Stavila se v supermarketu nakoupit pár věcí na Jeremyho oblíbené jídlo. Poté, co z ní spadl kámen nevěry, začala se cítit provinile. Měla za to, že by se měla svému budoucímu manželi přiznat. Měli se přece brát!

Večer probíhal v klidném duchu. Při vaření si jemně pobrukovala a těšila se, až přijde domů. Bylo jí jasné, že jakmile uvidí tu slavnostní večeři, bude se trochu divit, co se asi děje.

Sotva prostřela, uslyšela odemykající se dveře. Jeremy pověsil kabát na věšák, tašku položil k botníku a šel rovnou do kuchyně. Bylo na něm vidět, že je trochu unavený z práce. Další důvod, proč byla dobrá večeře skvělý nápad.

Becky to už ale nevydržela. Hryzalo ji svědomí. Musela jít s pravdou ven.

„Jeremy… musím ti něco říct. Než jsem za tebou přišla do práce, myslela jsem si, že někoho máš… Je mi to strašně líto! Měla jsem ti věřit.“ On jen pokýval hlavou, něco zamumlal a začal se v jídle šťourat. Byla zklamaná. To nebyl rád za jeho oblíbené jídlo? Měl ji obejmout a říct, že to bude dobré. Zasmát se. Zlobil se snad?

Najednou zvedl hlavu. Z očí mu čišelo odhodlání.

„Já někoho mám!“

„Co prosím?“ Becky se skoro zastavilo srdce. Zírala na Jeremyho a nemohla tomu uvěřit.

„Jsem ti nevěrný s tvojí nejlepší kamarádkou.“

Chvíli jí to nemyslelo. Její mozek se to snažil zpracovat. Nakonec po něm hodila první věc, která jí přišla pod ruku. Za ní letěl zásnubní prstýnek. „Vypadni!“

Celou neděli strávila v posteli. Cpala do sebe litry zmrzliny. Telefony nezvedala. Ani nechtěla vědět, kdo volá.

V pondělí chodila v práci jako duch. Dělala jen svoji a Tomovi odkázala pár úkolů. Nic jiného ji nezajímalo, chtěla to mít co nejdřív za sebou, ať se může vrátit domů a brečet.

Po chvíli za ní Tom přišel. „Becky, jsi v pořádku?“

Podívala se na něj. Jeho šedé oči se na ni dívali směsicí lítosti a strachu. Její první instinkt byl, aby mu řekla úplně všechno. Věřila mu a nevěděla proč. Líbil se jí, ale bránila se. Byla přece zasnoubená. Teda, do soboty.

Nakonec se mu svěřila. Tom ji sušil slzy a lehce ji hladil po zádech. Zvládl jí naslouchat a utěšovat. Pokaždé řekl přesně tu správnou věc. Měla strach, co jí na to poví. On ji překvapil.

Po tomhle incidentu o tom nikdy nemluvili. Becky bylo trapně a bála se, co si o ní pomyslí. Pracovali spolu ale dál a ona zjišťovala, že jí to vyhovuje. Ráda byla poblíž Toma a začínala na něj myslet i mimo pracoviště. Jejich vztah se začínal podobat spíše hodně blízkým kamarádům než kolegům z práce. Mohla mu říct cokoliv. S ním se cítila, že může být sama sebou.

Ve čtvrtek si ji s Tomem zavolal šéf do zasedačky. Nevěděla, co je čeká. Kroutil se jí žaludek a dlaně měla celé zpocené. Místnost byla ozdobená a byla tam snad celá firma. Zapomněla snad na něčí narozeniny? Nebo ji konečně povýší?!

„Tome, Becky. Jsem neskutečně rád, že mám vás oba ve své firmě. Tome, tobě bych tímto chtěl nabídnout místo editora. Pracoval bys konečně sám na sebe, Becky by tě už nevedla.“

„Přijímám,“ odpověděla snažil se udržet vážný výraz.

„Becky, tobě nabízím místo šéfredaktorky!“

„Cože? Opravdu?! To je… jako sen!“ smála se a brečela zároveň. Připadala si jako blázen, ale byla šťastná.

Hned další den se stěhovala do nové kanceláře. Tom si vzal její starý stůl. Bylo jí smutno, že už s ním nebude sdílet kancelář. Bylo to příjemné. Začala ho vídat méně často, ale i přes to, že se ten další týden vídali, jí chyběl.

Nemohla na něj ale přestat myslet. Je možné, že by se jí tolik líbil? Uvažovala, co to asi znamená. To snad ne! Co když… on to cítí stejně? A pokud ne? Nějakou dobu to nechala plavat. Doufala, že to přejde. Postupem času Becky docházelo, že to nepřejde. Už to před ním nedokázala dál skrývat. Musí si o tom s Tomem promluvit.

V úterý ráno zašla do její staré kanceláře. Ruce se jí klepaly a srdce se rozbušilo. Zaťukala.

„Dále!“ ozvalo se zpoza dveří.

„Tome? Ahoj. Můžu si s tebou o něčem promluvit?“ Potichu za sebou zavřela.

„Jasně, copak?“ Jemně se usmál a ona u toho málem roztála.

„Víš, neříká se mi to snadno… A asi to nebude ani vhodné místo a chvíle na to o tomhle mluvit, ale musím ti to říct… Zamilovala jsem se do tebe.“ Nervózně si žmoulala spodní lem saka. Bála se na něj podívat. Co když ji odmítne?

„Becky…“ začal a jí se málem zastavilo srdce. „Jsem tak rád, že jsi mi to řekla… Protože já to cítím úplně stejně, ale bál jsem se ti to říct. Přece jenom jsi moje šéfová.“

Vzhlédla a podívala se na něj. Oči mu jiskřily. Spadl jí kámen ze srdce. Byla ráda, že mu to konečně řekla a toto tajemství zmizelo. Věděla ale, že pokud spolu chtějí být, nemůže tu dál pracovat.

Nechala si den na rozmyšlenou, ale byla si čím dál tím jistější. Těsně před spaním uvažovala nad všemi možnosti, zvažovala pro a proti v této situaci. Ačkoli se vzdávala svého vysněného zaměstnání, věděla, že by udělala dobře.

„Ano. Zítra podám výpověď,“ řekla rozhodně. Tom byl její pravou polovičkou. Také proto ji to od začátku k němu táhlo. Teď už to věděla.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s