POSLEDNÍ ÚTOČIŠTĚ | Prolog

Stejně jako každé ráno sledoval přehled toho, co se za uplynulý den událo. Situace ve světě byla čím dál tím horší. Osočování druhých států a zbrojení proti nim pokračovalo. Nikoho nenapadalo, že by si nejdříve měli zamést před vlastním prahem. Nevěděl o žádné zemi, ve které by lidé nepořádali hromadné protesty. Proti vládě, proti ničení životního prostředí. Téměř polovina obyvatel jeho země neměla kde bydlet.

Spousta druhů zvířat málem vyhynula – kdyby nebylo Archy. Měl spoustu kontaktů po celém světě, kteří zachraňovali zvířata a společnými silami je dopravovali na centrálu. Většinou to byli pracovníci záchranných stanic, aktivisti a různí dobrovolníci. Toto společné hnutí, tento projekt, byl jako jeho dítě. Pracoval na tom už několik let. Předpovědi toho, kam svět spěje, nevypadaly dobře ani před téměř deseti lety.

Několik posledních týdnů sledoval, jak se svět ničí. Jak ho lidé ničí. Miloval přírodu a sledovat zničené lesy, louky, přírodní parky… Lidé začali evakuovat své domovy a stěhovali se do hromadných útočišť. Jedna jeho část se toužila k nim přidat. Věděl ale, že jeho čeká velmi důležitý úkol.

Myslel na to, jak jeho projekt začínal. Původně to mělo být pouze náhradní řešení pro několik desítek až stovek přeživších. Po pár letech práce na projektu ho oslovilo Ministerstvo vnitra Spojených států amerických. Prý se dozvěděli o jeho projektu a rádi by s ním spolupracovali také na ochraně přírodního bohatství Ameriky. Rozšířil tedy projekt o záchranu zvířat, která si ve státech Severní Ameriky našla své přirozené prostředí a jinde se nevyskytují. Později ho začaly oslovovat různé státy po celém světě. A tak se z Archy stala Archa II.

Povzdechl si a otráveně dojedl snídani. Dnes musí jeho projekt posunout na další úroveň. Základ už měli hotový. Věděl, kam tato světová patálie povede. A neskončí to dobře. Pro nikoho z nich. A brzy budou muset opustit i tyto prostory a vydat se na cestu.

Nastoupil do auta a vydal se do sídla Archy. Od začátku měl jeho plán jednu díru – potřebovali zjistit, jak by mohli napájet jednotlivé vozy. Počítali s tou nejhorší možnou variantou toho, že pohonné hmoty jednou dojdou. A museli tak vymyslet způsob, jak je pohánět pomocí přírodních sil, které nezmizí.

Zazvonil mu telefon. Nerad volal za jízdy – vyrušovalo ho to. I tak ale hovor přijal a dal ho na hlasitý odposlech.

„Ahoj Niale, tady John. Mám velkou novinku – naše kamiony jedou! A hádej na co?“ Jeho hlas zněl nadšeně. Na jednu stranu to sdílel s ním, ale neměl čas na hádanky.

„Nevím, nechám se poddat.“

„S tebou není žádná sranda… no přece na solární panely!“

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s