POSLEDNÍ ÚTOČIŠTĚ | Kapitola 4

Arielle vůbec zprvu nedocházelo, že neví, jak se dostane do dalšího útočiště. Neznala taky odpověď na žádnou z otázek, jako jak je daleko? Je možné tam dojít pěšky? Co je cestou? Jak to vypadá tam venku? Celý svůj život strávila tady. Na tomto místě. Nedokázala si představit něco ještě většího než tento shluk budov, polí a nedalekou vodní nádrž.

Od Matky představené se dozvěděla, že ta žena mířila na západ. Jaké je nejbližší město na západě? Nějaký Pittsburgh. Blízké okolí měla nastudované z map. Odbornice na zeměpis a vyznání se v terénu byla ale Karra. Kromě toho byla nejlepší studentkou hodin přežití. Dokázala rozdělat oheň na noc a podle okolí poznat, kde je sever.

Nedaleko od Kláštera zahlédla napakovaný náklaďák. Nějaký pán tam zrovna házel poslední věci a vypadalo to, že plánuje někam vyrazit. Byl oblečený v pískových barvách a přes obličej měl daný šátek. Na zádech měl zbraň.

„Pane?“ Muž se otočil. Na Arielle se podívaly oči, které toho viděly příliš mnoho. Šedé oči rámoval vrásčitý opálený obličej.

„Nezdržuj mě děvče, nemám čas. Musím vyrazit na cestu.“

„Prosím. Potřebujeme se dostat na západ. Prý je nejblíž nějaký Pittsburgh.“ ukázala na Karru, která se ošívala za ní.

„Běž pryč,“ mávl rukou a zamířil ke kabině řidiče.

„Zaplatím vám!“ vytáhla z kapsy pytlíček ampulek. V dnešní době peníze nic neznamenaly. Nejcennější byla voda. A za ni byli lidé schopni i zabíjet.

Zaváhal. Vidina pár ampulek navíc ho asi přiměla se nad dvěma dívkami slitovat. „Naskočte si. Svezu vás.“

Dovedl je k většímu autu zelené barvy. Pár jich již v tomto městě viděla, ale nikdy v něm nejela. Vlastně k němu ani nebyla takto blízko. Jaké to asi bude v něm jet? Možná působila lehce napjatě.

Jejich průvodce se jmenoval Jeff. Moc ukecaný nebyl a neustále si něco bručel pod fousy. Udělal jim místo vedle sebe.Zbraň, kterou měl pověšenou na zádech upevnil do držáku nad předním sklem. Arielle nebyla moc nadšená z toho, že musí sedět přímo vedle něj. Linula se z něj zvláštní vůně. Nutila ji krčit nos.

„Nevypadáte, že byste někdy byly tam venku,” ukázal na zavřenou bránu před sebou. Byla těžká a kovová, takže přes ni nebylo vidět ven.

„Poprvé opouštíme Klášter,” přiznala Karra, která seděla u okýnka.

„Pšš! Nemusíme to každýmu vykládat na potkání!” osočila ji Arielle. Karra jen zakroutila očima.

„Dobře, slečinky. Tam venku to neni jako procházka růžovou zahradou. Je to nebezpečný. Vyskytujou se tam různá individua. Může nás taky někdo přepadnout.”

„Cože?!” Arielle málem vyskočila ze sedačky.

Jeff se na ni zamračil a pokračoval: „Pokud budeme mít cestou nějaký problém, kam půjdu já, tam půjdete vy. A budete dělat pouze to, co vám řeknu. Jasné?”

Obě horlivě zakývaly hlavou na souhlas. Jeff nastartoval náklaďák a pokynul rukou z okýnka, aby mu otevřeli bránu. A je to tady. Poprvé opustí místo, kde vyrostly. Chytila Karru za ruku a ona jí to opětovala. Podívaly se na sebe. Plné odhodlání a naděje.

Vůz se s velkým rachocením rozjel. Brána byla otevřená. Před sebou měli pouze trosky tehdejší civilizace. Arielle si prohlížela kostry domů a vzdálených mrakodrapů. Na kraji cesty byla postavená opuštěná auta, které tam majitelé nechali. Jak cesta ubíhala, domů ubývalo a přibývalo volného prostoru. A vraků aut. Stále se drželi na velké silnici.

Podívala se na Jeffa. Sledoval cestu před sebou a nezaváhal na jediným místě. Pravděpodobně tuto cestu už zná jako své boty. Ví, co ho čeká a co je může potkat. Opřela si hlavu o Kařřino rameno a sledovala okolí. Všude mrtvo. Jediný živý objekt v okolí seděl v tomto voze. Domy brzy vystřídalo obrovské sucho.

„Kde je ta příroda, o které nás učili?” zašeptala.

„Pryč. Dříve by tu bylo zeleno kam se podíváš. Po těch zlomových událostech ale všechno umřelo. A voda se stala nejcennější komoditou.”

„Jakých událostech?” Dějiny nikdy nebyly Ariellin oblíbený předmět a většinu času nedávala pozor.

„Svět zasáhl virus. Byl tak ničivý, že brzy zahltil nemocnice a márnice. Snažili se to zvrátit, ale čísla rostla. A lidi to změnilo. Brzy začaly násilné protesty. Dopadlo to tak, že většina lidí buď umřela na vir, zabili se v demonstracích nebo je násilně zabil nakažený s těžkým průběhem. Vir zmutoval a z některých lidí se stala vražedná monstra. Zbylo pár lidí, kteří byli na vir imunní. Uchýlili se do takzvaných útočišť.”

„Ale co se stalo s přírodou?” zajímala se Arielle.

„V průběhu těchto událostí vir začal napadat i některá zvířata. Postupně všechna vymřela a přírodu to velmi zasáhlo. Teploty začaly stoupat a země se vysušovala. Říká se, že jeden vědec postavil něco jako Noemovu archu a umístil tam co nejvíce druhů zvířat. Nikdo ale neví, kde se archa nachází. Stovky let nikdo neviděl jediné zvíře.”

„Neřekla bych, že toho budete tolik vědět,” přiznala se Karra.

„Dějiny jsou mojí vášní. Mám spoustu… Doprdele!”

Arielle vzhlédla. Před nimi byla barikáda z aut. Byla to slepá ulička. Vraky byly naskládaný na sebe jako hradba. „Co budeme dělat?”

Jejich vozidlo zastavilo. Posádka náklaďáku hleděla na zátarasu před sebou. Jeff se mračil. Kabinou zněly velmi sprosté nadávky, které děvčata z Kláštera už v životě nechtěla slyšlet.

„Zůstaňte ve voze. Za žádných okolností nevystupujte.” Jeho pohled je přímo propichoval vejpůl. Arielle se začínala bát.

„A-Ano pane.”

Jeff sundal zbraň z držáku a prudce otevřel dveře. Na silnici přímo vyskočil. S hlasitým bouchnutím šel prozkoumat problém před sebou. Podívala se na svou kamarádku vedle sebe se strachem v očích. Ani jedna nevěděla, co je čeká a proč tu někdo postavil tuto zátarasu.

Periferním viděním zpozorovala pohyb. Jejich společník se blížil ke konci slepé uličky. Tento pohyb, který viděla, nepatřil jemu. Byl to někdo jiný. Ani se nestačila nadechnout. Zpoza vraků vyskákalo spousta postav zahalených až po nos. Jediný, komu bylo vidět do tváře, byla postava přímo před Jeffem. Každý z nich měl v ruce nějaký druh zbraně. Byli přepadeni a navíc v přesile.

Bylo to v háji.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s